Bazocelulární karcinom

Bazocelulární karcinom neboli bazaliom je nejčastější typ maligního (zhoubného) nádoru kůže. Svůj název dostal podle bazálních buněk pokožky (epidermis), které svým typickým tvarem připomíná. Vyskytuje se převážně v oblastech, které jsou dlouhodobě vystaveny slunečnímu záření. Jedná se hlavně o hlavu a krk, ale i předloktí a ruce. Nejrizikovější je pak obličej, nos, čelo a ušní boltce. Zvýšený výskyt najdeme u osob nad 60 let. Ve vyšším věku se v kůži nasčítá celoživotní vystavení slunečnímu záření, a navíc již nefungují tak dobře obranné mechanismy jedince. To způsobuje vyšší pravděpodobnost vzniku nádoru. Objevit se však může i u mladších jedinců.

Počínající růst bazaliomu může mít několik různých podob. V mnoha případech připomíná tuhý, hrbolatý uzlík, který se postupně zvětšuje. V jeho středu může vzniknout vkleslina až drobný defekt. Některé jeho formy mohou být zbarveny do hnědé a černé barvy. Nicméně ne vždy má tuto podobu výrůstku. Dalším možným nálezem je jeho povrchová forma. Povrchová forma vypadá jako červenofialové ložisko, které se olupuje a pomalu roste. Tato forma může připomínat lupénku nebo ekzém. Obecně platí, že bazaliom vypadá jako uzlík nebo povrchové ložisko, které se dlouhodobě nehojí a nezmizí, ale naopak se pomalu zvětšuje a může vytvářet i defekty růstem do hloubky. Všimnout si můžete změny barvy postižené oblasti. Velikost bazaliomu může být od drobných projevů v řádu milimetrů, ale při dlouhodobém růstu může dosahovat až průměru několika centimetrů. Bazaliom prakticky nikdy netvoří nebezpečné metastázy. Jako u ostatních nádorů je důležitá včasná diagnostika a léčba, která je především chirurgická (vyříznutí). V případě jakéhokoliv podezřelého nálezu je vhodné navštívit svého obvodního lékaře či dermatologa.

Na vzniku bazaliomu se podílí více faktorů. Nejvýznamnějším je dlouhodobé vystavení slunečnímu záření. Jeho nebezpečnou složkou je UV záření (zejména UVB), které poškozuje buňky, což vede ke vzniku řady mutací. Tyto mutované buňky se pak dostávají zpod kontroly imunitního systému a mohou se nekontrolovatelně dělit. Míra ohrožení UV zářením výrazně záleží na tzv. fototypu, tedy zjednodušeně na typu pokožky a její schopnosti přirozené obranyschopnosti proti UV záření (začervenání, pigmentace apod.). Základem prevence je nevystavovat se přímému oslunění a při případném delším pobytu na slunci použít ochranné přípravky s dostatečným UV faktorem. Dalším faktorem ovlivňujícím vznik bazaliomu jsou pak genetické předpoklady, tj. výskyt bazaliomu v rodině nebo výskyt v mladším věku (25–35 let).

Současná medicína nabízí celou řadu možných léčebných možností, které závisejí na typu bazaliomu a např. i jeho velikosti či jeho lokalitě na tělesném povrchu. Někdy se více hodí chirurgické řešení a někdy lze použít např. fotodynamickou terapii. Ta využívá natření bazaliomu speciálním krémem s účinnou látkou, která postižené místo dělá citlivé na ozáření laserem, uvolněné teplo následně ničí nádorové buňky. Z dalších možností můžeme zmínit likvidaci nádoru pomocí tekutého dusíku či aplikací imiquimodů (léků modifikujících imunitní odpověď). Nádor je nutné odstranit celý, jinak hrozí jeho recidiva. Léčba bazaliomu má velmi dobrou prognózu, naprostá většina pacientů se kompletně uzdraví. Důležité je začít léčbu včas, protože nádor se zvětšuje a postupně ničí okolní zdravou tkáň. Pokud na svém těle naleznete podezřelý útvar, který nemizí, ale naopak se zvětšuje, měl by to být jasný signál k návštěvě odborného lékaře.