O KŮŽI

Největší a zároveň nejtěžší orgán pokrývající povrch lidského těla, nejen ochranný plášť, ale velmi komplexní struktura regulující veškeré interakce mezi vnitřním a vnějším prostředím organismu – jedná se o kůži. Ta se svojí funkcí podílí na udržování vnitřní dynamické rovnováhy, homeostázy. Není tedy překvapující, že její patologie mohou být jednak reakcí na změny vnějšího působení, jednak odrazem širokého spektra vnitřních onemocnění.

Kromě ochranné funkce před poškozujícími vlivy a udržení celkové integrity tělesného povrchu má kůže několik dalších nezastupitelných úloh, kterými jsou exkrece a absorpce tekutin, termoregulační schopnosti či schopnost absorpce UV záření. Dále hraje významnou roli v lokální ochraně před mikroorganismy, v metabolismu vitaminu D, detekci senzorických stimulů a v neposlední řadě stojí za připomenutí také její kosmetická (vizuální) úloha.

Tloušťka lidské kůže je velmi variabilní, a to v závislosti na lokalizaci. Například nejtenčí kůži bychom hledali na očním víčku, pouze 1 mm, naopak nejširší na zádech či na ploskách, a to 4 mm. Přestože je kůže ve své tloušťce variabilní, zachovává si svoji skladbu z celkem tří základních vrstev, konkrétně pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkožního vaziva (tela subcutanea). Nejsvrchnější a zároveň nejtenčí vrstva se nazývá pokožka (epidermis) a je tvořena pěti vrstvami, jež jsou složeny z keratinocytů, hlavních buněk obsahujících keratin, což je ve vodě nerozpustná stavební bílkovina vláknité struktury. Keratinocyty nicméně nejsou jediné buňky v pokožce. Nacházíme zde melanocyty, známé jako buňky produkující melanin (pigment) s jeho nezastupitelnou funkcí ochrany proti UV záření. Dále se zde nachází takzvané Langerhansovy buňky, které patří ke složkám imunitního systému a pomáhají bránit lidské tělo před patogeny (bakteriemi, viry, ale i alergeny) z vnějšího prostředí. Za zmínku také stojí Merkelovy buňky, jimž se přikládá funkce mechanoreceptorů. Epidermis přechází ve škáru (dermis), tento přirozeně zvlněný přechod se nazývá dermoepidermální junkce. Epidermis vybíhá do dermis jako epidermální lišty (čepy), naopak část dermis, která vybíhá do pokožky, lze označit jako dermální papily. Střední vrstva kůže, škára, je tvořena vazivem s kolagenními vlákny, retikulárními a elastickými vlákny, nervy, cévami a také se zde nachází řada kožních adnex. Takovými adnexy jsou například vlasové folikuly, mazové žlázy, sebaceózní žlázy, a velké a malé potní žlázy. Zatímco malé potní žlázy, též ekrinní, jsou lokalizovány po celém povrchu těla s výjimkou nehtového lůžka, velké potní žlázy, též apokrinní, jsou situovány do oblasti podpažních jamek, anogenitální oblasti a na prsních dvorcích. Nejhlubší ze tří částí je podkožní vazivo (tela subcutanea). Tato vrstva je tvořena tukovou tkání, ale jsou zde také cévy, nervy a receptory tlaku a tahu.

Kůže během našeho života vykazuje poměrně zásadní změny. Nejzřetelnější změny se odehrávají v období stáří. Stárnutí kůže zahrnuje řadu procesů vedoucích k anatomickým a fyziologickým změnám. Regenerace buněk je výrazně zpomalená, jejich schopnost obranyschopnosti a sebeobnovy výrazně klesá, epidermis se ztenčuje, kožní řasy ochabují, mění se pigmentace a zvyšuje se propustnost pro chemické látky různého původu. Také se tvoří méně kolagenu, snižuje se množství kolagenních vláken a mění se jejich uspořádání, což postupně vede k poklesu pružnosti a napětí, elastická vlákna se zkracují a dochází k jejich zhrubění. Množství tukové tkáně v podkožním vazivu postupně atrofuje (ochabuje), což dává za vznik hlubokým záhybům kůže. Klesající funkcí bariérových, ale i imunitních mechanismů se kůže stává náchylnější pro vznik různých infekcí, v pozdějším věku lze také pozorovat poruchy termoregulace.

Nelze popřít vlivy životního stylu a obecně prostředí na procesy stárnutí kůže. Typickými urychlovači se mohou stát známé fenomény, jako je již zmíněné UV záření či kouření. Tyto dva faktory se také neodmyslitelně pojí s vyšší pravděpodobností výskytu nádorových onemocnění. Dnešní doba nabízí řadu možností v prevenci výskytu a účinné obraně před tvorbou nežádoucích projevů na kůži. Jednu z nejdůležitějších rolí hraje bezpochyby ochrana před slunečním zářením, a to za pomoci ochranných krémů s vysokým UV (SPF) faktorem, používání oděvů a vyvarování se dlouhodobému pobytu na slunci, ale i často opomíjená dostatečná hydratace v podobě pravidelného indiferentního promazávání.

Karolína Šťastná