Spinocelulární karcinom
Spinocelulární karcinom, též nazývaný dlaždicobuněčný karcinom či spinaliom, je v pořadí druhý nejčastěji zhoubný kožní nádor. Může se vyskytovat na chronicky osluněné kůži, ale i na přechodech kůže a sliznic, např. v oblasti rtu, ale i v anogenitální oblasti penisu či vulvy. Zpočátku se může tento nádor zdát velmi nenápadný, a to v podobě malé kožní vyvýšeniny, vyvýšené drsné skvrny nebo pupenu. S postupem času se útvar zvětšuje, stává se tuhým se silnou vrstvou rohoviny, hrbolatým povrchem a v některých případech lze pozorovat v centru tvorbu vředu, krvácení či strup. Manifestuje se většinou ve vyšším věku, a to nejčastěji v místech, která byla v minulosti často vystavována UV záření. Z dalších faktorů se na vzniku uplatňuje rentgenové záření, chemické kancerogeny (např. dehet), tedy látky, které mohou vyvolat rakovinné bujení. V neposlední řadě je třeba zmínit, že rizikovým faktorem se může stát dlouhodobé dráždění chronickým zánětlivým procesem. V případě spinaliomu v oblasti rtu a dutiny ústní je významným vyvolávajícím faktorem kouření. V anogenitální oblasti může hrát roli i infekce některými tzv. lidskými papilomaviry (HPV).
(Obr. 1: https://www.dermanet.cz/files/obrazky/choroby/in_situ_spinaliom.jpg )
Spinocelulární karcinom invazivně roste přes pokožku až do škáry, tedy prostřední vrstvy kůže. Tento způsob šíření napomáhá vzniku i takzvaného metastatického šíření nádoru, tedy vytváření druhotných vzdálených ložisek nádorových buněk. Pro spinaliom je typické metastazování prostřednictvím lymfatických cév do regionálních (spádových) lymfatických (mízních) uzlin, k šíření nádoru krevní cestou dochází jen velmi vzácně, v takovém případě se druhotná ložiska nádoru šíří např. do plic, kostí, jater nebo do mozkové tkáně. Zvláštním případem zde jsou agresivnější formy karcinomu, pro něž je typická invaze do cév, eventuálně šíření nádoru podél nervů či nervových pletení. Z výše uvedeného vyplývá, že prognosticky nepříznivým faktorem se stává hloubka invaze v míře až do podkožního vaziva a přítomnost druhotných ložisek nádoru, případně invaze podél nervů.
(Obr. 2: https://www.dermanet.cz/files/obrazky/choroby/spinaliom.jpg)
Diagnostiku tohoto nádorového onemocnění provádí zkušený kožní lékař na základě vnějšího vzhledu projevu a na jeho následném histologickém vyšetření. Pokud je diagnóza nejistá, lze v takovém případě odebrat vzorek (biopsii) na histologické vyšetření a dle výsledku zvolit adekvátní léčebný postup. V případě podezření na výskyt metastáz je možnost provedení vyšetření některou ze zobrazovacích metod, například CT – počítačová tomografie, MRI – magnetická rezonance nebo USG – sonografické vyšetření. Od těchto aspektů se dále odvíjí i možnosti léčby. Dává se v potaz lokalizace, histologický nález, míra pravděpodobnosti znovuvytvoření nádoru po jeho odstranění (tzv. recidiva), v neposlední řadě také věk a celková kondice pacienta. Obvyklé možnosti zahrnují chirurgické odstranění útvaru, a to i s několika milimetry zdravé tkáně kolem projevu, aby se zajistilo kompletní odstranění všech nádorových buněk. Není-li možné toto provést, přichází v úvahu i radioterapie (ozařování) či zmrazení (kryalizace). V současné době je možná i biologická léčba těchto kožních nádorů v podobě imunoterapie.
Jako u každého nádorového onemocnění je tedy velmi důležitá včasná diagnostika. Protože výskyt kožních nádorů celosvětově neustále stoupá. Velký význam zde má samovyšetření kůže pacientem – pravidelné prohlížení vlastní kůže při dobrém světle, před velkým zrcadlem. Při objevení nějakého nového útvaru, který se svým vzhledem, barvou, rychlým růstem, tvarem či strukturou vymyká nebo působí jakkoliv podezřele, dává jasný impulz k návštěvě odborného lékaře, nejlépe dermatologa. Jeho úkolem je útvar zhodnotit, diagnostikovat a případně navrhnout další léčebné postupy vedoucí k jeho odstranění. Pokud útvar není objeven včas, tzn. při diagnóze jsou již přítomna druhotná ložiska v podobě metastáz, je prognóza závažná a je nutná celková léčba pacienta s možnostmi radioterapie (ozařování), chemoterapie nebo nově i imunoterapie.
Přestože se dá spinocelulární karcinom v dnešní době léčit se 70% úspěšností, měli bychom se mu i tak snažit předcházet. Ochranné prostředky zahrnují omezení dlouhých pobytů na slunci, nemluvě o soláriích, která se zásadně nedoporučují v souvislosti s výskytem nádorových onemocnění kůže. Dále užívání ochranných krémů s vysokým UV (SPF) faktorem, používání pokrývky hlavy a jiného vhodného oděvu pro pobyt na slunci.
(Karolína Šťastná)